Mne si nevšímá, ne, nevšímá, proč mne nevnímá, ne, nevnímá, přece oči má, přec oči má. Podle něj jsme jen kamarádi, že školy vždy hned domů pádí, na řeči, na ty čas prý nemá, já jsem o jednom přesvědčená, hmm, čím dál tím víc, mám něco říct, hmm. Proč mě nevnímá, ne, nevnímá, přece oči má, přec oči má. Nevím jak mu to najevo dát, že se mě tolik nemusí bát, nic se hrozného nemůže dít, kdyby mě třeba za ruku chyt, hmm, čí dál tím víc, mám mu co říct, hmm. Proč mě nevnímá, ne, nevnímá, srdcem, očima, srdce oči má. Nesmělý je moc, je moc, je moc, je moc, je moc, je moc, těžko říci proč, ach proč, ach proč, ach, proč, ach proč. Což vím, zda vůbec tuší, jak to myslím s ním. Mohla bych, ale nechci to vzdát, zda mě má aspoň trošičku rád. Čím dál více mi nějak vadí to, že jsme jenom kamarádi, hmm, čím dál tím víc, čím dál tím víc, mám mu to říct, hmm. Proč mě nevnímá, ne, nevnímá, srdcem, očima, srdce oči má. Co si počít mám?