Zdeněk: Jsi jak štíhlé stéblo trávy, které vítr kolébá, když tě ráno rosou zdraví, tak se s tebou holedbá. Jsi jak bílá kopretina, k níž se člověk chodí ptát, proč už láska nezačíná srdce v těle touhou hřát. Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. Zdeněk: Já o tvůj spánek se bál. Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. Zdeněk: Pro slůvko úsměv a dál můžeš se ptát, zda víc bych tě znal. Jsi jak vítr, jako říčka, o které se dobře ví, dřív než trápit, zná jen hýčkat, jako krásné podnebí. Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. Zdeněk: Já o tvůj spánek se bál. Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. Zdeněk: Pro slůvko úsměv a dál můžeš se ptát, zda víc bych tě znal. La la la la ... Věra: Hladit slůvkem víc než dlaní, to je přece starý trik, to se žádná neubrání, ty jsi prima nápadník. Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. Zdeněk: Já o tvůj spánek se bál. Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. Zdeněk: Pro slůvko úsměv a dál můžeš se ptát, zda víc bych tě znal. Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. Zdeněk: Já o tvůj spánek se bál. Spolu: Být sluncem na tvých víčkách. Zdeněk: Pro slůvko úsměv a dál můžeš se ptát, zda víc bych tě znal. La la la la ...