SuperMusic.sk

Helena Blehárová - Divný pocit

A slunce hřeje dál, slunce hřeje dál, za mými zády hrál, orchestrion hrál. Slova skřípavá bez nálady, sóla bubínků melou rady, ať slyší, kdo se bál, kdo se v noci bál. Dávno znám divný pocit, zlý divný pocit rákosí, znám i strach krásy růží, když sucho dlouho v trávě spí. Půjdeš dál, trubky zlato sbírají, hraj hostům, kteří dávají a nepláčou a říkají. Ráda mám divný pocit, z té hudby šumu rákosí, lámu strach krásy růží, když sucho dlouho v trávě spí. A sním, že rád budeš se mnou v noci stát a já budu trubky zpovídat, proč orchestrion přijel, proč dokola refrén hrál. A slunce hřeje dál, slunce hřeje dál, u srázu výkřik stál, orchestrion hrál. Slova zoufalá bez nálady, nač tu budu stát k němu zády i když se o mně bál, jako já se bál. Dávno znám divný pocit, zlý divný pocit rákosí, znám i strach krásy růží, když sucho dlouho v trávě spí. Půjdeš dál, trubky zlato sbírají, hraj hostům, kteří dávají a nepláčou a říkají. Ráda mám divný pocit, z té hudby šumu rákosí, lámu strach krásy růží, když sucho dlouho v trávě spí. A sním, že rád budeš se mnou v noci stát a já budu trubky zpovídat, proč orchestrion přijel, proč dokola refrén hrál. Proč orchestrion přijel, proč dokola refrén hrál, proč orchestrion přijel, proč dokola refrén hrál.

💬 Komentáre

Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.