Představy zvláštní mívám, když večer padá déšť, o tvoji duši zpívám a mysli si, co chceš. O lidských zpívám rukou, co znají věčný řád, á, á, o srdcích, které tlukou, o krajích, co máš rád. Představy zvláštní mívám, když večer padá sníh, do očí tvých se dívám a ptám se, co je v nich, á, á. Své představy v nich vidím, hmm, a vím, že bys chtěl mít představy šťastných lidí a dětí stále smích snít. Když veků skála padá a na skráních máš sníh, představy, co mám ráda, dám ti s tím, co je v nich. Stoletá vůně růží a mámin šťastný pláč, á, á. Když smířit s nimi muži, hmm, teď žít už umíš sám a syn tvůj řekne: Mámo, tvé představy už znám.