O cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní, o cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní. Autobus prázdnej bez pasažérů, průvodčí se ztrácí v šeru, modrej plášť ho zakrejvá a jedno oko mu přebejvá. Autobus modrej pádí tmou, skleněnej déšť, za oknem bílá tvář, se mračí do ticha závojem, kde v polární se mění zář. O cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní, o cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní. Už líp vidíš kam teď jede s náma, jenom s náma, do pozemní říše dráha, světlo s tmou se nad ní smíří. O cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní, o cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní. Tam podivnej vír cáry nadnáší stoh papírů, který hoří a z měděný trávy roste strom a sníh se blejská jako cín. Autobus modrej pádí tmou, letí říší vzdálenou, ujíždí, jak se blíží novej den, koukej pořád ven, už končí sen. O cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní, o cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní. Už líp vidíš kam teď jede s náma, jenom s náma, do pozemní říše dráha, světlo s tmou se nad ní smíří. O cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní, o cestě zdát si nech, baby, o cestě tmou podzemní. O ceste zdát si nech, baby, baby, baby, baby, ó, jé, jé, jéé...