Já písničku vám zazpívám, píseň, co úsvit probudí, o dívce, kterou dávno znám i když víc sluncem nechodí. Ač byla křehká jako květ, tak měla srdce sokolí a chtěla najít dobrý svět, kde vůně růží nebolí. Až začneš tančit jak ve vánku obilí, až ti smích oči zúží, Vzpomeň si, vzpoměň, aspoň na chvíli na dívku s rudou růží. Toužila možná verše psát, proto je četla z plamenů a jako dítě klidně spát, tak znala nocí ozvěnu. Chtěla mít vlasy rozvláté, proto je čapkou svázala a ruce láskou zahřáté a tak je mrazu podala. Až začneš tančit jak ve vánku obilí, až ti smích oči zúží, Vzpomeň si, vzpoměň, aspoň na chvíli na dívku s rudou růží. Teď chtěla bych říci písni stůj, musím ji ale zpívat dál, vždyť dívko Zojo, příběh tvůj život už přece odepsal. Ač byla křehká jako květ, tak měla srdce sokolí a chtěla najít dobrý svět, kde vůně růží nebolí. La la la la ... Vzpomeň si, vzpoměň, aspoň na chvíli na dívku s rudou růží.