Marie: Slunce, slunce proč uhýbáš, proč do mých tváří krev mi vháníš a proč ti nejsem, tak jako včera, blízká. Kde zůstala tvá síla a tvá zlatá záře, kde zůstala tvá síla a tvá zlatá záře. Jaroslav: Proč ptáš se záře sluneční, když jejím zlatým klíčem, každý den otvírám naděje, že tvá ústa barvy růží budou smát se na mne a když slzu oko zrodí, do mých dlaní spadne. Spolu: Sluncem mým je láska, pálí víc než plamen, když mi z očí zamává, celé srdce podává, půlku mně. Jaroslav: A půl tobě. Spolu: Sluncem mým je láska, pálí víc než plamen, když mi z očí zamává, celé srdce podává, půlku mně. Marie: A půl tobě. Jaroslav: Slunce, slunce proč uhýbáš, proč do mých tváří krev mi vháníš a proč ti nejsem, tak jako včera, blízký. Kde zůstala tvá síla a tvá zlatá záře, kde zůstala tvá síla a tvá zlatá záře. Marie: Proč ptáš se záře sluneční, když jejím zlatým klíčem, každý den otvírám naděje, že tvá ústa barvy růží budou smát se na mne a když slzu oko zrodí, do mých dlaní spadne. Spolu: Sluncem mým je láska, pálí víc než plamen, když mi z očí zamává, celé srdce podává, půlku mně. Jaroslav: A půl tobě. Spolu: Sluncem mým je láska, pálí víc než plamen, když mi z očí zamává, celé srdce podává, půlku mně. Marie: A půl tobě. Spolu: Sluncem mým je láska, pálí víc než plamen, když mi z očí zamává, celé srdce podává, půlku mně. Jaroslav: A půl tobě. Spolu: Sluncem mým je láska, pálí víc než plamen, když mi z očí zamává, celé srdce podává, půlku mně. Marie: A půl tobě.