Zázrak nebo hřích, srdce má křídla, ústa tonou v polibcích, dotykem dlaní touha vášni vzdává dík, dívka se brání, aby krásny okamžik delším se zdál. Stránky obracím, čtu příběh lásky, v duchu zpátky navracím čas reků, kteří po sté peklo přemohou a večer dívce prosté klečí u nohou a přitom smí. A přitom smí líbat jen šatů lem a oněmí, když dívka pohledem jim kradmo dává své přízně slib. Pak láska zahoří, jak jenom může, na nádvoří slétnou dvě růže a jeden klíč, hmm. Stránky obracím, čtu příběh lásky, léta zpátky navracím a vždycky vášeň touze vzdává stejný dík, dívka se brání, aby krásný okamžik delším se zdál. Já blázen, čtu příběh, který každý z vás bude znát a dívce, která je zas mým příběhem, neřeknu větu, která patří sem, že ji mám rád.