Když tě prázdno stáhne na dno dní, možná rána nepoznáváš spíš. Když už se nedá dýchat, svět kolem ztrácí význam Naděje neumírá, dokud prej drží víra Občas to nezabírá, pokud strach hlavu svírá A i když venku svítá, v tobě se všechno stmívá Stop, už nechci dokola tou tmou běžet A cítit zimu od těch pout, tak stop Kde hledat východ z toho pekla Stejně to nevzdám, dokud srdce bude tlouct Když tě prázdno stáhne na dno dní Možná rána nepoznáváš spíš Zpoza záclon jako kánon zní I přesto v nás dvou máme právo žít Kolikrát vstal jsem a stejně znovu skončil vkleče Netřeba vracet to zpět, není čas na to brečet Kolikrát dusil jsem se, lapal po čerstvým vzduchu A znovu vstal jsem, čas všechny pády maže Vím jaký je to klečet, nevidět kolem světlo Neslyšet, nevidět, že to zlý, že skončí jednou Vím, jaký je to hledat sílu to ukončit A přesto stojím tady, tak jako stojíš tu ty Neboj, všechno je takový, jak má být Jednou co vložíš do hry, to ti vrátí Jednou zas bude z toho pekla ráj Neboj, možná je blíž, než se ti zdá Když tě prázdno stáhne na dno dní Možná rána nepoznáváš spíš Zpoza záclon jako kánon zní I přesto v nás dvou máme právo žít Tak se mi zdá Cesta je nekonečnou hrou a chci jít dál I když kráčím denně tmou, tak se mi zdá Že někde všechny stíny končí Nechce mě jít tou cestou svou Když tě prázdno stáhne na dno dní Možná rána nepoznáváš spíš Zpoza záclon jako kánon zní I přesto v nás dvou máme právo žít Máme právo žít Máme právo žít Zpoza záclon jako kánon zní I přesto v nás dvou máme právo žít