Pražce Kocůr 1. ^D#Znát, chceš znát místa, ^Fkde můj svět stál,  ^D#jít, za mnou jít možná ^Fsám by ses bál,  sám ^D#víš, co říct, na co ^Fnemám se ptát,  jako ^C#autíčko na klíček, k^Cmiterý se utopit ^Fmá,  nechtěj ^C#hledat, co hluboko ^Cmileží, co nosím jen ^Fjá. ®: ^FMalinkej kocourek usíná v košíku, klubíčko snů leží s ním,  s malinkou holčičkou dováděl celý den, celý den byl její stín,  ^Ckoukejte na toho mizeru, pod fouskem skrývá, co vidím jen já,  P^Frovázek s mašlí mu na chvíli seberu, když hravou náladu má. 2. Hrát, jen hrát, chce si se mnou jen hrát,  tím víc, čím míň o něj přestávám stát,  strach má, že já jenom s tebou chci snít,  když mi vyprávíš o tom, co mohlo i nemohlo být,  co se může stát, když mi řekneš: mám tě rád. ®: Tančíme valčíček na čtyři doby a život jde okolo nás,  daleko necháme falešný sliby, jen s námi se zastavil čas,  náš svět je schovanej, na klíček zamčenej, nikoho nepustím dál,  nikdo sem nepatří a nikomu nevěřím, i kdyby na můj cit hrál. 3. Sníh, jen sníh smí se kolem nás nést,  hrou, svou hrou může hlavy nám splést,  kdo ví, co říkám, mizí rychle jak dým  v rámech okenních, na sklech umytých, co s tím,  á ...