Teď, kdy všichni spí, vpravdě jak zabití, jeden nesmí usnout, pravím vám, jsem to já. V ulpění strachu, v horečce odvahy, zírám do tmy, čekám na znamení. Když tu ze shluku hlasů podroušených šejdířů, oddělí se nadpozemsky krásný dívčí zpěv tehdy vím, že přišel čas vylézt z mé komůrky, proplížit se k jejím dveřím - vím, že jsou otevřené - Hudba jak hrách na zdi druhých siréna vábí oslí uši tóny jak kázání ptákům v polích ta kráska ztratila hlas - už nezpívá... Zůstávám u ní až ke svítání jen jí se odvážím svěřit své poslední Dnes však nejsem v ní, ležím jen vedle ní, nechtěje být nechtěný, pohlížím ke dveřím. když pak vyjdu ven, čeká tam jeden z šejdířů, v jedné ruce bič, ve druhé mastných papírků I tak vzácná dívka musí mít z čeho žít, přeju jí to upřímně, ale já už se k ní nevrátím. Hudba jak hrách na zdi druhých siréna zpívá oslím uším tóny jak kázání ptákům v polích ta kráska přišla o sluch - je falešná...