Krátký spánek, zvláštní neklid po procitnutí úzkost ze sna vytéká na její tichý kout ze všech míst na širém světě poslední úkryt právě padl, je prozrazen, právě byl dobyt Já jsem slzy, které se ti derou z pod víček Já jsem mráz, který se ti plazí po kůži Nic teď nemá žádnou cenu, nic není jak dřív není proč se bránit spánku, nemá cenu bdít je jen jedna trpká možnost, jak se ubránit přijmout výzvu, zavřít oči, dolů sestoupit Já jsem žhavé uhlíky, po kterých musíš jít Já jsem strach, který nesmíš ani chvíli pocítit Já jsem propast, věrně u tvých nohou ležící Já jsem hloubka, do které ty nesmíš pohlédnout Já jsem žhavé uhlíky, po kterých musíš jít Já jsem strach, který nesmíš ani chvíli pocítit Já jsem plamen, ten, který bys chtěla vyplivnout Já jsem zaváhání, kterým můžeš přijít o všechno Ty jsi pramen, ten, který se chystám otrávit Ty jsi radost, ta, kterou se bojím pocítit.