když sady umlknou a noci k jaru mlží
z luk slavík přilétá a zpívá nad růží
růže však nevnímá a zpěv jí nedojímá
při hymnu milostném se kolébá a dřímá
nezpíváš tak i ty pro krásu bezcitnou
dej pozor básníku na sen a touhu svou
nechápe necítí je pro básníka němá
díváš se rozkvétá a slůvka nemá
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.