Potkal jsem dnes Frantu říkal, že je zase sám, žena jeho mu utekla a on neví kudy kam. Hlavu svou by si nejradši věšel za krk na špagát, Že už není jemu proč žít, že ji měl tak hrozně rád. Řekni, řekni, jestli, jestli. Seděl tam přede mnou, jak hromádka neštěstí, líčil mi jak miloval ji a co všechno prožil s ní. Chytnul jsem ho kolem ramen a kouknul mu do očí, vždyť pro jednu černou dámu svět se přeci netočí. Řekni, řekni, jestli, jestli. …nestačí, ti že máš, volnost jak pták a tak se snaž uchovat, všechno dobrý, co znáš, pak pochopíš, život je víc, než sis mohl přát a ty buď rád, že každý, ráno můžeš se sám sobě smát. Teď zas znovu potkávám ho a je to na něm znát, nezanevřel na svět kolem, má nás všechny zase rád. Milé děti poučení pro nás z toho plyne, že kdo nežene vodu na mlýn, toho voda semele.