1. Už padá p^Hůlnoc, zní jen m^F#ůj těžký krok, oblohou sn^Aáší se k zemi mr^Eáz, vítr zti^Gchl, zbyl jenom ^Dúplněk, i čas z^Emiůstal n^(G)a chvíli st^Aát. A jinak nic, pouze průhledný svět, má hlava zpřísnila výběr dat, k smíchu je pokus předstírat, že mi nedošel dech - naopak. ®: Teď moje ^Hmiúsměvy n^Gejsou tak tak upřímn^Dé, moje p^Gohledy n^Aejsou tak bezelstn^Dé, má d^Hmiůvěra n^F#miení tak důvěrn^Gá jako dř^Dív^Emi, ^G j^Aako dřív. Výklady září a téměř na dosah v koutě podloubí honí se prach, čekám dál, snad na zázrak, a místo něj vkrádá se strach. Mým iluzím náhle vypnuli proud, nadšení, cíle i chuť jsou pryč, oblékám masku lhostejnou, o pomoc dál klidně křič. ®: Zatím se hr^G#mioutí zámky a l^D#miáme led, srdce ^Hmiokorá, tak jako ch^F#miléb, dobře v^Hmiím, že nechci n^F#miaposled vš^Hmiechno vrátit zp^Eět. Kde mám vzít sílu znova vstát, narovnat záda, slzy spolykat, chytit dech, vztek ukrývat a ve frontách na úsměvy stát. ®: