1. R^Emiád chci jít i tm^Cou, zlý mraky m^Gůže vítr hn^Dát, j^Emienom tu svíci maličk^Cou, nech ji d^Gál za svým oknem pl^Dát. ®: Podz^Gimní déšť zem smáčí st^Emiále hloub, až k r^Cánu stopy uplav^Gou, lidé jen chvíli pláčí, d^Emiále jdou a p^Caměť mají děrav^Gou. Prám je život náš, kluzký a vratký, lásko má, v bouři plují snáz ti, kteří spojí prámy dva. ®: Podzimní déšť zem smáčí stále hloub, až k ránu stopy uplavou, uplavou přes bodláčí, řeky proud schová je pod svou hladinou. *: D^Emiál cestu znám, proč mám v botách d^Civný závaž^Gí, zb^Emiývá mi jen tvých sl^Gůvek pár, l^Coňský nádraž^Gí. V tváři smutek máš, zůstáváš stejný, já to vím, dál se větru ptáš a mlčení ti odpoví. ®: Ke slunci dlaň svou vztáhni, vidíš ji, a ráno voní nadějí, zítřek je málo známý, nech jej být, v bouři se můžeš u mě skrýt. *: =1. ®: Svět víc nám zkrásní spomínkou, návrat je nocí k ránu plout, láska má cenu zvláštní, napsanou na bílém lístku ze stran dvou.