1. Každou n^Goc hvězdy nám st^Dárnou, teď pr^Co jin^Hmié už sv^Emiítí, co bud^Gou hrou starod^Dávnou líp možná než my hr^Emiát. Ještě p^Gít můžeme z dl^Daní, ze kter^Cých se l^Hmiáska d^Emiává, dokud nás před žízní chr^Hmiání, každá cesta zdá se pr^Cavá, až pak se ptáme, j^Dak po ní dál j^Emiít. ®: Pravda m^Gá j^Hmien nohy b^Emiosý,^C každej krok p^Gálí, c^Cesta je zl^Gá, jde prý snáz^Hmi, když boty n^Emiosí,^C a kdekdo z n^Gás jí r^Cád obouv^Gá, půjdeme, l^Hmiásko, za hvězdou r^Emianní, možná i bl^Hmiátem, a náhle s^Cami, jen n^Desmíme lh^Emiát. Když do snů vkrádá se ráno, ráda mám tvou tvář spící a hledám, zda je v ní psáno, oč se tu můžem prát. Ve tvých očích se skrývá smutek z jarního tání, ten proud najednou smývá všechno tak důvěrně známý, a bez něj spolu dál nemůžem jít. ®: + pravda m^Gá j^Hmien nohy b^Emiosý ...