1. T^Dak už musím j^Amiít, půda p^Cod nohama j^De tu vratká, všechno mělo b^Amiýt asi j^Cinak, jak se zd^Dá, tys\' chtěl otevř^Amiít dvěma z^Cámky jedna z^Dadní vrátka, klíče od nich m^Amiá jiná d^Cívka, než jsem j^Dá. ®: Jsm^De k sobě upřímní^C, jak ta pr^Gavda bolí, v s^Drdci píchá, ostrá slova zn^Cí, kdo z nás chc^Ge jim šanci d^Dát, jsme si nevěrn^Cí, ale v^Ge mně víra j^Deště dýchá, odpověď si d^Cám, až se p^Gotkám s naděj^Dí. Asi jsem už blázen, co se k němu lidé neobrací pro ošklivou tvář, která lásku nepozná, jen zkus mě natáhnout, jsem tvůj odložený strojek hrací, nechce se mi hrát o tom, jak je člověk sám. ®: T^Dak už musím j^Amiít, půda p^Cod nohama j^De tu vratká, všechno mělo b^Amiýt asi j^Cinak, jak se zd^Dá ...