Příboj krve ve spáncích,
čekání do ticha,
vytřeštěné zřítelnice,
skoro nedýchám.
Otřískané hrdlo láhve
svírá vlhká dlaň.
A sen se vkrádá obludný
jak sedmihlavá saň.
Je totiž hodně, hodně, hodně dlouho...
Opuštěná stará vila v kopcích za městem,
dýchá vlastní minulost,obrůstá břečťanem.
Je tma, jen okno nad portálem zívá do noci,
to můru do plamene láká příslib pomoci.
Hodinový strojek ztichne ve čtvrt na čtyři
a ve vikýři netopýří křídla zavíří.
ref.:
Z okapových chrličů krev stéká po kapkách
na tváře příštích mrtvých na okenních tabulkách.
Stříbrnou tvář úplňku když zakaluje nach,
tiché kroky rozezní se v půdních prostorách.
Vrahův stín obchází ztichlou noční zahradou,
kde černé růže tiše žasnou nad tou záhadou.
Z jícnu chodby prosakuje přidušený smích,
vrznou dveře v hale a pan Kdosi stojí v nich.
ref.: ...
Ocelový šerosvit a čepel v plném lesku,
tragédie vrcholí už zase bez potlesku.
Ticho noci rozřezává agonický skřek,
život je jen náhoda, jak kdysi kdosi řek.
ref.: ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.