Jede rytíř krajinou, už se sotva plouží.
Jede rytíř krajinou, je sám.
Kůň se pod ním prohýbá a zastavit se touží.
Ale rytíř pořád jede dál.
Chtěl bejt silnej, nesmrtelnej a nade všema vládnout.
Toužil, aby se ho každej bál.
Když se mu to vyplnilo, poznal, jak se mýlil.
Jak rád by svý slova zpátky vzal.
Rf: Je poslední... je poslední..
je poslední... je poslední...
A tak míjí šibenice a hromadný hroby,
leží tam ti, který kdysi znal.
Z mládí zůstal jenom pocit beznadějný zloby.
Mrtvý je vše, o co kdysi stál.
Chtěl by přestat, ale ví, že nemá na vybranou.
Jen přebrousí si kosu, jede dál.
Nemá čas si odpočinout, někam hlavu složit,
musí dostát slibu který dal...
Rf: Zbyl poslední... zbyl poslední..
zbyl poslední... za chvíli už se rozední...
... a začne doba temna.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.