Tyto mlhou zahalené hory jsou teď mým domovem.
Ale můj domov je v nížině a vždycky tam bude.
Jednou se vrátíte do svých údolí a svých farem
a nebudete už více chtít být kamarády ve zbrani
Skrz tato pole zkázy a křestu ohněm
jsem sledoval vaše utrpení během zuřivých bitev
a se strachem a znepokojením
jsem myslel na to, jak mě zle zranili.
Ale vy jste mě, moji kamáradi, neopustili
Tolik je různých světů, tolik různých sluncí
a my máme jen jeden svět, avšak žijeme každý na jiném
Teď když slunce jde do pekel a vychází měsíc,
nechejte mě se s vámi rozloučit, vždyť každý musí umřít
Ale je však psáno ve svitu hvězd a v každé čáře vaší dlaně,
že jsme hlupáci když válčíme proti našim kamarádům ve zbrani
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.