Dvanáct set devadesát z knihy Daniel Plus třicet tři let Páně A čtyřicet dva k tomu do pádu Jeruzaléma Rovná se třináct set šedesát pět. A na svět přichází antikrist A nabízí mu své rámě A vybízí ho k tanci Smrti a běd. Zatímco oči kněze žhnou Nad otevřenou knihou, Jí se podlamují kolena Úzkostí a hanbou. Její hořící mysl vrhá stíny Na oprýskané zdi Blíží se půlnoc a narůstá úzkost Z nezbytného již vyznání vin. A oči kněze hladí Nejubožejší ze všech padlých žen A ústa sama mluví A slova plynou jako kalná řeka ven. Kamenné zdi duše se hroutí Při rozhřešení Miliče z Kroměříže Padají rozpaky, pochyby, mříže… Ještě ten večer za svitu hvězd nad Pražským Jeruzalémem Novými jazyky uchvacuje nebe Pro ty oslnivé strhující chvíle Pro bratry, pro sestry, pro sebe… Zatímco kolos instituce obchází s duněním v dálkách Kamenný komtur příštích dní Kazatelé s masitými srdci vybíhají z protějších dveří do všech světových stran Uspíšit druhý příchod Páně, neznajíce cestu zpátky. Po létech prázdná náruč jejích sester Objala tajně v tichu sama sebe, Nebeské město se zachvělo a z jeho dvanácti bran Vytekla jedna slza. On umíral smířen s Římem kdesi ve Francii Když předtím stačil nakreslit Na oblohu prstem Otazník. A ona procházela bosá ta pobořená místa v mysli A jeho slova jí zněla v uších, Zatímco antikrist se rozplynul nepozorován Ve své nezranitelnosti. Chtěla se na okamžik dotknout těla pozemského Krista, A nahmatala ve tmě jenom sebe: Bezbřehou, prázdnou, opuštěnou… Tloukla kolem sebe v nejistotě berlou A krev ovcí, koz a vlků se mísila s bahnem, Vyhořelým lesem přicházel Listopad. Naskládala slova všech svých modliteb do uzlíku A vydala se sama do všech světových stran najednou, Misionářka nemluvná a tichá, Uspíšit druhý příchod Páně. Vesmír se nepozorovatelně rozpínal všude kolem A ona jako němá výčitka sobě samé Procházela pohyblivými krajinami Nekonečna. Po čase se vydala na cestu zpátky Ze všech čtyř světových stran najednou, Počestná panička, revolucionářka, hokynářka, světice, Nemohla sama sebe znovu najít. Sama institucí, popletená, úctyhodná, svatá Turistka územími pohrom a změn Nahmatala ve tmě sama sebe – prst mystického těla pozemského Krista Cizí rukou. Dvanáct set devadesát z knihy Daniel Plus třicet tři let Páně A čtyřicet dva k tomu do pádu Jeruzaléma rovná se: Pane, přikryj naši smrt svou láskou!