1. EmiJen mě nelituj, Amineklepej D7na mé dveře
s Gchryzantémou v H7dlani,
hra Amina D7litování Gkončí v prvním tahu,
neplivej Hmilásku na podlaAmihu,
nestůj mi Du bytu, jen mě neliEmituj.
AmiTa slova D7jsou jen guláš Gdvakrát přihříD/F#vaný,
Amia to mě D7nezachrání, a Gto mi nepomůže,
a tak Hminesvlíkej mě z Amikůže,
celý Dzvědavý, celý Gzvědavý,
jak D/F#vlastně vypadáEmi takový Amimalý pohřeb,
na který si D7člověk sám Gnastřádá.
R: Jó, kdybych byl Gvrabec, sezobal bych Dzrní
všem Emiptákům, co v Cokolí Gjsou,
srdce měl bych Amislabé a žaloudeček Dplný
a Cduši rozčepýřeGnou.
R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*: AmiJó, kdybych byl, Cžil bych si, žil,
a Gšťastný bych byl D/F#jako pytel blech,
ale jáAmi jsem, co jsem, a D7nevěřím lítosGtem.
2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
*:
*:
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.