Zatáhnu rolety, zatemním byt, skrývám se před světem. Nechte mě být! Dělám si umělou noc. Uhasím svíce, telefon vypínám, sám ve hře na stíny pomalu usínám. Bylo toho na mě všeho moc. Přečtený knížky a starý noviny, všechno na hromadách, uvadlý květiny s dopisy, který jsem neposlal. Pro nikoho tady nejsem a tím míň pro tebe. Dál dělám, že nejsem pro nikoho. Někdo zvoní a mlátí do dveří. Zprávám o zmizení, stále nikdo nevěří. Ležím a dělám, že neslyším. Hejno much u stropu nebaví lítat, přestaly bzučet a venku začlo svítat. Ležím a dělám, že nevidím. Zas někdo hází na okno kamení. Jedinou odpovědí je jen skla řinčení. O pomoc nikoho neprosím. Sklenice od vína, v ní cizí vlas. Budík pod postelí dál krájí čas. Čekám, až se jednou probudím. Pro nikoho tady nejsem.....