Zrána mě probudil smích, i když ten vedle mě spal
V kalhotách pohozených číhala včerejší tma
Na zemi písmenka tím zipem přesně ze tmy vyštípaná
Sypou se z nohavice ven a tvoří slova který znám
Ref.: A za okny pán směje se že není sám
Tak roztáhne křídla a s písmenky mi odlétá
A pomalu krouží a slova se snáší do koruny stromů a ptáci je zobají
Já tomu nerozumím a tak utíkám k oknu a to všechno potají
Vzbudila jsem toho co spal on svíral ruku v pěst
Věděla jsem že něco tají že to nemůže snést
Ptal se mě proč už jsem vzhůru a proč ho nenechám spát
Jeho tajnosnubný pohled probíjel jak holej drát
Ref.: A já omráčená vím že sílu nemám
Tak roztáhnu křídla a z postele mu odlétám
A pomalu kroužím a slova se snáší do koruny stromů a ptáci je zobají...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.