Docent Sentiment a hrabě Cynik
a já jsem jak oblázek na dně vodopádu,
co nemůže říct ,,no tak, já jdu jinam.´´
Voda ho pořád, pořád omílá,
mít vůli, dávno bych tu nebyla,
ten kámen nemůže jít do penze,
čeká ho třeba jiná dimenze.
A jestli slza úsměv smočí,
ve vodě se jen pootočí.
A nastaví svou hrubší stranu,
mít tu moc, tak tu nezůstanu.
Můj smutek není žádnej víajpí,
můj průšvih není žádná celebrita,
jsou to dva starý pacholci
a rudej koberec je zrovna neuvítá...
ná ná ná ná ná ná ná ná ná ná.....
A moje pochybnosti v uválenejch šatech,
postávaj tiše, kouřej v oprejskanejch vratech,
když už je ponor vážně přes čáru,
můžu si vylepšovat profil v bulváru.
Navěky říkat jenom to, co se sluší
a skončit jak balvan s obroušenou duší.
A jestli slza úsměv smočí,
ve vodě se jen pootočí.
A nastaví svou hrubší stranu,
mít tu moc, tak tu nezůstanu.
ná ná ná ná ná ná ná ná ná ná...
Navěky říkat jenom to, co se sluší
a skončit jak balvan s obroušenou duší.
A jestli slza úsměv smočí,
ve vodě se jen pootočí
a nastaví svou hrubší stranu,
mít tu moc, tak tu nezůstanu.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.