Smůla
Náš konečný rozhovor,
mě tíží v mysli,
a ačkoliv by jsme to nemohli vyslovit,
ja myslím, že oba víme,že to nejde vrátit zpět.
Třeba láska a beznaděj,
je psaní na zeď,
a až všechny světla zhasnou,
je to definitivní konec..
R: To je taková smůla, taková smůla,
neodcházej, neodcházej.
celou dobu přemýšlím,že se znám,
a pak zase pohřbím moji ruku do smůly.
Nic netravá navždy,
kytička vždy umře,
nikdy nebudu krásná,
proč nemůžu vidět skrz oči jiných lidí?
R:
Zaplatím za všechny mé hříchy,
a když láska skončí, začíná nový život,
moje svoboda mě vždy přibije k podlaze,
a opustí mě, čeká víc, opustí mě, čeká víc.
Mám vše co by dívka vůbec kdy měla mít.
Tak proč stále cítím, že je můj život neúplný?
Udělal jsi mě krásnou a srazil mě na kolena.
Prosím nechoď..neber ten chybějící kousek…
R:
Smůla, smůla, smůla.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.