Přišla ke mne jedno ráno, jedno smutné nedělní ráno.
Její vlasy plály ve větru zimního slunovratu.
Nevím jak mě našla, procházel jsem se v temnotě
a okolo mě ležela záhuba z boje, který jsem nemohl vyhrát.
Zeptala se mě na jméno mého nepřítele.
Řekl jsem jí o nějakých mužích
k boji a zabití svych bratrů, bez myšlenek na muže nebo boha.
A prosil jsem jí aby mi dala koně k udupání mých nepřátel,
tak netrpělivá byla moje cychtivost, zničit tenhle odpad života.
Ale ona nechtěla přemýšlet o bitvě, která dělá z mužů zvířata.
Tak jednoduchý začátek, avšak tak nemožné skončit.
Za matky všech mužů mi radila tak zkušeně,
že jsem se bál jít dál sám a ptal jsem se jestli by chtěla zůstat.
"Paní, dejte mi ruku," křičel jsem "Nechte mě opřít o Váš bok."
"Měj důvěru a věř ve mě," řekla a naplnila mé srdce životem.
"V číslech není žádná síla. Neměla jsem dost pochopení,
ale když mě budeš potřebovat, buď si jistý. Nemůžu být daleko"
Tak to řekla a odvrátila se a myslela, že nebudu vědět, co říct.
Stál jsem a díval se, dokud její černý plášť nezmizel.
Má zkouška není lehčí, ale teď vím, že nejsem sám.
Vždycky najdu nové srdce. Myslím na ten větrný den.
A až jednoho dne přijde k Tobě pij zhluboka z její moudrých slov.
Načerpej od ní odvahu jako Tvůj zisk a řekni za mě ahoj.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.