Nech mě jít chvíli osaměle
Mezi posvátnými skalami a kameny
Nech mě sledovat v beznadějné víře
Krásu každého listu
Je tu zeleň všude kolem
Vršky stromů vrhají stín
Otáčí se kolem pólu května za šťastného zvuku
Mocné přírody
Je tam kůň, co necítí tu bolest
Jeho železná síla otupuje napětí
Houpe děti sem a tam
Ty si v jeho lesku, poklidně popíjejí
Na obloze bez mraků
Nemyslí na hřmot odhozeného rubáše
Na tomto místě, tak plném radosti
Nádherném místě určeném pro lásku
Tak proč mám tak tvrdé srdce? Říkáš
Když předstíráš slzy
V rozzářeném pohledu
Mí bratři snili,že se tu jednou budou vznášet
Dokud nezemřeli rukou
Té zpropadené války
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.