Hrad z písku
Žil na hradě z písku
Jednoho dne přišla pohroma
Žádná budoucnost a žádná bolest
Bylo ticho
celých dvacet tisíc let
Mnoho lidí naříkalo
zhoubná to choroba
V mých slzách se zračí neštěstí
a ty jsi tak daleko
Člověk je v tomhle životě
všechny noci sám
V mých slzách se zračí neštěstí
Zoufalství vládne světu
V tomto životě je člověk
uvnitř tak prázdný
Zříceniny hradu
zmizely beze stopy
Přišli noví lidé
i ti však zůstali bláhoví
Na dvacet tisíc let
bylo ticho
a ti lidé umírali
pronásledovaní vlastními děsy
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.