Ať bylo mne i jí
tak 16 let,
zeleným údolím
sem si jí ved.
Byla krásna, to vím
a já mnel strach
jak říct, když na řasách
slzu mám velkú jako hrách.
REF: Sbohem lásko nech mne jít
nech mne jít bude klid,
žádnej pláč už nespraví,
ty mí nohy toulaví.
Já tě vážne mnel moc rád,
co ti víc mužu dát,
nejsem žádnej ideál,
nech mne jít zas o dum dál.
A tak šel čas a ja se toulám dál,
v kolika údolí sem takhle stál
hledal slúvka co sou jak hojivej fáč
Búh ví co sem to zač, že prinášim všem jenom pláč.
REF: Sbohem lásko nech mne jít
nech mne jít bude klid,
žádnej pláč už nespraví,
ty mí nohy toulaví.
Já tě vážne mnel moc rád,
co ti víc mužu dát,
nejsem žádnej ideál,
nech mne jít zas o dum dál.
Já nevím kde se to v člověku bere,
ten neklid co ho tahá z místa na místo,
co ho nenechá, aby byl sám ze sebou spokojenej,
jako väčšina ostatných, aby se usadil
aby delal to co má a říkal co se od nej čeká,
já proste nemúžu zústat na jedným míste, nemúžu opravdu, fakt.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.