Den rozpálil se ladně
v nepřítomném okamžiku,
had se svlékl z kůže,
těla touží po dotyku.
Tvoje tvář zas' chladně,
opaří mě s důstojností
pouliční děvky,
chladnokrevně, v bezradnosti.
Probuzení ze sna
přirovná se k hladovění
po dvoupohlavní realitě
jež nebyla a není.
S dechem téměř u konce,
smůla stále trvá,
snad den se s nocí rozloučí
a přijde ta prvá.
Dvoupohlavní realita
ve dne pláče, v noci vzdychá.
Dvoupohlavní realita
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.