Já kouzlil jsem Tvůj smích
ten smích byl zázrak sám
teď v chodbách prázdných
poslední zhasínám.
R: Zas nahoru se dívej
já v barvách duhy stín nehledám, svou
svou hvězdu si teď hlídej
láska bývá jako porcelán
jsou, vázy křehký jsou
pak slepit nejdou.
R2: Tou cestou chvíli zpátky
potkám obraz Tvůj
království trůnů vratkých
žádných slz teď už nelituj, a vstaň
království trůnů vratkých
na mapách místa bílá jsou, dál braň
království trůnů vratkých, dvou.
Z vysokých zámků
vždy padá dlouhý stín
na křídlech Tvého spánku
se s Tebou rozloučím.
R:
R2:
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.