Můžeš chválit prozřetelnost,
že ti zastoupila cestu v pravý čas,
znovu nabíral jsi síly
na pokušení šanci nepropást.
A sebelítost tě pálí z promarněných chvil,
vždyť kdybys ruku natáh, snad bys i její uchopil.
Až setřeš slinu, táhni zpět,
vždyť věrnost čeká,
až před ní zohneš hřbet,
až před ní zohneš hřbet.
Jaro vzpomínáním páchne,
jaro zapomenout mrzí,
jen ať hluchá místa zbydou,
jen ať selhávají druzí.
Zbytek nemotorné touhy
zpátky k lenivosti tahá,
i místo ještě teplé
hmm..dobré ráno, Drahá!
Jak zbrklé vyjít z barvou ven,
vždyť věrnost láká
nebýt odhalen,
nebýt odhalen.
Možná ji po půl roce potkáš
a stejné kupé poskytne vám skrýš.
Kampak máte cestu?
A odkud my se známe? Přemýšlíš.
A sebelítost tě svírá, když předstíráš klid,
vždyť stačí pohled zvednout a o její zavadit.
Je příliš pozdě měnit břeh,
vždyť věrnost volá:..
Mé pohodlí si nech!..
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.