kdo slovíčko dobrý vo t^Com kraji cekne, je d^Dočista blázen, a t^Gy se mu směj. Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě, kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má, kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě, ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá. ®: Jó, tenkrát v tom roce, co bylo to sucho, chlap přišel a povídá úplnou báj, že sežere z kojota syrový ucho, esli nám neřekne, kde leží ráj. Pak v proklatým vedru sme lesama táhli, kde smrděj' tůně a zrzavej mech a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli, padaly na zem, to člověk by zdech'. ®: Pak začaly kopce a šutráků fůry, když jazyk nám votek', jdem bez vody dál, my cucali šťávu ze stromový kůry a islandskej ďábel se z voblaků smál. A večer, když ztahaný na zem jsme padli, ty islandský zvířata divnej maj' mrav, přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý, stádo se přehnalo divokejch krav. ®: Můj Bože, proč nedáš nám voddechnout chvíli, proč trestáš nás pravicí krutou a zlou, tam v islandskejch horách to sténá a kvílí, to ubohejch trempířů přízraky jdou. Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej a ze skály padal a příšerně řval a veselej Davy byl do rána tuhej, až zvostal jsem samotnej uprostřed skal. ®: Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá, tak skončila cesta, moc dobře to vím, a islandskej ďábel už prstem mi kejvá, až zaleze slunce, já vodejdu s ním. Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal, já jedinou radu chci nakonec dát, kdyby vás někdo do Islandu lákal, tak voprátku na krk a poslat ho spát.