Měl sAmiedmnáctou desítku a žGízeň pořád rAmiostla
a podobal se těžítku, jak sGeděl, čuměl dE7o skla,
anAmii si nebyl ulevit, měl s sGebou asi plE7eny,
za cAmielej večer neřek' nic, jen šGilhalEmi do tý pAmiěny.G, Ami
Seděl jsem rovnou naproti, už zůstali jsme sami,
jen pingl se sklem rachotí, a u baru dvě dámy,
pak najednou, když vytáhnul osmnáctýho bůra,
řek': "Chlapče, máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra."
Tak nevím, je to Sokrates anebo místní kretén,
kdyby řek' třeba "chcípl pes" nebo "je teplej květen",
dopil poslední sklenici, pak vstal a říká, že jde,
a dAmial se stezkou k silnici, co kGe hřbitovu vAmiede,
a daAmil se stezkou k silnici, co kGe hřbitovuEmi vedAmie.
To jsem ho viděl naposled, jak zmizel u hřbitova,
jen pár dnů se mi vrací zpět ta jeho zvláštní slova,
pak zapomněl jsem, jak šel čas a utek' ňákej pátek,
/: napad' sníh, přišel listopad, kdy míval táta svátek. :/
Tak bloumám ztichlým hřbitovem v ruce s tím keřem růží
a najednou, no čert to vem, všude mám husí kůži,
tam pomník stál, jen spadaná na něm ze stromů kůra,
jméno /: a nápis: "Máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra." :/
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.