Chroust se, ukryt v zemi, z ponravy tajně rodí. Je zrozen, ale nevylézá, v zemi tiše sedí. Chrouste, proč už nelítáš? 0 čempak přemítáš? Nejspíš myslí na rajský život pod dubovým listem, hýčká si tajemstvíčka na dně, v srdci čistém. Pak vyleze a odletí a netuší své prokletí, však oni dobře vědí, že stejně naletí. Mravenčí hra tělíček, hemží se to v přítmí, chrousta si vykusují, jak ho asi chytli? Teď už jsi dolítal, pozdě o čemkoli přemítat, prázdné krovky v trávě leží Je to pohled, když se někdo bezmocně brání! Někdy stačí počkat, až si křídla spálí sám, prázdné krovky se pak v trávě válí a slunce jimi prosvítá. Chrouste, ty troubo, proč jsi neuletěl, teď je pozdě už tě pomstít, botou okovanou mraveniště rozbít. Teď už jsi dolítal, pozdě o čemkoli přemítat, prázdné krovky v trávě leží. A slunce jimi prosvítá. Prázdné krovky PRÁZDNÉ KROVKY Prázdné krovky.