VečerAním tichem Dmraky šly bouřkoAvý,
sama Ahloupá se F#miptám kdo odpoEví,
Dzázrakům dnes už Avěřím, u mých Ddveří tam Estál,
že je Apán větru a Dbouří a jestli smí Adál.
Déšť nám hrál po kapkách na skla okenní,
on vyprávěl a já se smála až k zbláznění
a když půlnoční měsíc s námi z mraků se smál,
mě zblázněnou láskou ten rytíř si vzal.
Ustal déšť když odcházel a bouřka šla s ním,
prázdnej dům, prázdná číš a prázdnej klín,
ať ho čekám s letní bouří, v záři blesků, světlem ranním,
že se vrátí v kapkách deště, co spadnou do mejch dlaní.
Ref.:
F#miTeď letní déšť Ana těle mám,
F#mina kůži Dbásně mi Epíše,A přicháDzí v něm nepoEznán,
/:F#miodchází tiše a já čekám dál:/, že Dvrátí se Ek nám.
Teď můj syn už sedm roků dal smysl mým dnům,
dávno přestal se ptát, kde táta má dům,
večerní bouřkou mizí, v záři blesků a hromů,
pak netknutý bouří a deštěm vrací se domů.
Ref.:
Teď letní déšť na těle mám,
na kůži básně mi píše, přichází v něm nepoznán,
/:odchází tiše a já čekám dál:/, že vrátí se k nám.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.