^GTam před ^Dzdí hřbito^Gvní ^Culožili k ^Gspánku ^Amiděvče, co ^Dnosilo korále ^Gpouťový. ^GAť se jí ^Dhezký sen ^Gzdá ^Co slunci a ^Gzámku, ^Amikaždý člověk ^Dna zemi je ^Gsmrtelný. ^AmiÚtesy, útesy ^Gsebevra^Amihů každý ^Fden něčí ^Gosud napl^Aminí. ^AmiZtráty a nálezy ^Gz minulých ^Amidnů, rekvi^Fem údo^Glím tiše ^Amizní. ^AmiPosvátná místa mění ^Gosudy v ^Aminás, jdeme ^Fřekou smrti ^Gplnou kame^Aminů. ^AmiTen plamen lásky navždy ^Gzahubil ^Amimráz, rozli^Ftou kalu^Gží všedních ^Amidnů. Ty útesy vlastně hroby jsou,chybí jenom kříže, zlomených duší stále přibývá. Zástupy sebevrahů jdou, ať žebrák byl, či kníže. Co jednou skončí, těžko začíná. Na křídlech času žalem zlomeni otvíráme bránu cizím světům, tajemstvím a snům. Jsme s věčností už navždy spojeni. Smilovaná náruč. Co zbylo, dávno není, jen vypálený dvůr.