^GPozvání jsem ^Cpřijal všema ^Gčtyrma, v tom jsem lidem ^Dzvyklý vyho^Gvět, zvláště když mě ^Cpozve známá ^Gfirma: docent Dlouhé Bidlo, doktor ^Dvěd. ^GStoupli jsme si ^Cvpravo blízko ^Gpípy^G7, ^Cvrchní nám to dával backhandem, ^A7nadhodil jsem téma Rychlý ^D7šípy, ^Amiježek v kleci, ^D7Stínadla a ^GEm^D. Zpočátku se vyjadřoval stručně: "Rychlých šípů bylo, tuším, pět, Em byl mistr přísný na své učně, ježek se dal v kleci naklápět. My, Bratrstvo, my jsme byli nuly," najednou měl hovorů jak z Lán, "Rychlé šípy, kamkoli se hnuly, zažily hned příběh na román." "Já tam byl jen, abych páchal škodu, člen všech možných darebáckých tlup, bezpohlavní tvor středního rodu, nestál o mě žádný slušný klub. Hřích mi vepsal do tváře své rysy, každý věděl předem, co jsem zač, zbyly na mě jenom ty dvě krysy: zrádce Bohouš, špína Štětináč." "Nosíval jsem strašné hnědé hadry, proklínal jsem každý jejich steh, když jsem šilhal za dívčími ňadry, nepomohly mi v mých starostech. Výsměch, to je úděl Dlouhých Bidel, čelit žertům, lžím a grimasám, líp je na tom i ten grázl Fidel, toho má rád alespoň on sám." "Mirek Dušín vkrádal se mi do sna, moudrý, čestný, urostlý a blond, kéž bych tak byl on anebo Losna, nebo aspoň obyčejný Vont. Jenže já byl pouhý dlouhý klacek, nesympatický už na pohled, ani kouzlo všech kočičích pracek nevyhladí jizvy z dětských let." ^{Ami, D7, G, E7, A} "^APřístup známých ^Dz dřívějška i ^Az dneška netroufám si ^Esrovnávat s tím ^Atvým, tobě bych dal ^Dvšechno, snad i ^Aježka, za to, žes mě poctil přátelst^Evím." ^AZmlknul, dopil, ^Dúčet za mě ^Azatáh'^A7, ^Djak tak platil, děkovně jsem říh', ^H7smích opilých pásků zněl mu v ^E7patách, ^Hmikdyž klátivě ^E7mizel ve dve^Ařích. ^CKde by, jářku, ^Ften vzal ježka ^Cv kleci, vždyť je to vůl a ^Gřečí má jak ^Ckněz, už mě začly ^Fnudit ty jeho ^Ckecy, jenže dneska jsem holt bez pe^Gněz, ^Cvše souvisí ^Fse vším, a to ^Cúzce^C7, ^Fzvlášt, když je tak malej ten náš svět, ^D7Rychlým šípům na zítřejší ^G7schůzce ^Dmibudu mít zas ^Go čem vyprá]^Cvět.