1. Jsem Moravan — toť chlouba má, kdo, rcete, otčinu mou zná? Kdo zná ten požehnaný kraj, ten utěšený zemský ráj? Ó Moravo — ty vlasti má, tys země moje přemilá! 2. Zde Rostislav, zde Svatopluk mé drahé mluvy střehli zvuk. Zde posvátný konával děj na Velehradě Metoděj. Ó Moravo, ó vlasti má, tys dávnou slávou věnčená! 3. Zde Olomúc, kde Jaroslav byl potřel Tatar vrahóv dav; zde Moravan vždy k boji stál, když ve zbraň volal jeho král! Ó Moravo, ó vlasti má, tys krví otců svěcená! 4. Zde každý kraj má nový div — zde dobrodušný lid je živ. Ten miluje svou Moravu a dbá o její oslavu. Jsem Moravan, k tomu se znám a za vlast statek, život dám!