Jako vločka letím, pomalu klesám k zemi. Co pod sebou vidím, oči mlží se mi. Doufal jsem, že spadnu někde blízko tebe, pak mě odvál vítr, sám teď brouzdám nebe´. Vítr jako život rozdělil nás oba. V hlavě ještě slyším tvoje chladný slova: Ref.: Odejít smíš, víc mě neuvidíš, víc mě neuslyšíš, víc mě nepolíbíš, proč to nepochopíš? Jen odejít smíš, vždyť dobře víš, jsi mi na obtíž. Proč? To se nedozvíš! Život je někdy krutej, najevo mi dává, sám poletím světem, prý se to občas stává. Snad ses s jinou vločkou po čase ještě sešla, v její bílé náruči lásku znova našla. Pro mě tu vše končí, nic už nezačíná. Samotný jsem letěl, spadnout jen mi zbývá. Snad brzy přijde jaro, slunce ukáže svou sílu, roztaju a zmizím, neuslyším vílu: Ref.: Doufal jsem, že spadnu někde blízko tebe, pak mě odvál vítr, sám teď brouzdám nebe´. Vítr jako život rozdělil nás oba. V hlavě ještě slyším tvoje chladný slova: Ref.: