Byla blondýna, šaty z Londýna
stíná hlavy šakalům na Národní třídě
nudně stránky zakázaný četby obrací
je jasný, že nemá zdání co to musí bejt
srkat kafe v průchodu, kde žebra láme vítr
a plazit se při zdi a nedat se dát
chodí sem už pár dní, na tohle stejný místo
a čeká jak se k ní věrnej osud zachová
Křičím stop, zastav tu chvíli
stop, tak neutíkej
řvu stop v hlavě mi šílí
stop, tak už neváhej
pojď vplout do mých sítí
kde já jsem tvůj pán
Komu asi bude patřit pohled zralejch kaštanů
co bodaj jako vosy v parnym létě
netvař se tak vážně, vždyť nejsi vůbec klidná
blázníš jako dravej pták za zlatou mříží
kámen by se zarděl nad tou tvojí pýchou
a mluvíš sama se sebou, ale ani neotvířáš ústa
dej mi, dej mi, dej mi, tvojí ruku bledou
odtáhnu tě sebou na vrakoviště duší
Stop...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.