^HmiPo zasmušile pustině jel ^Dstarý honec krav ^Hmiden temný byl a ševelil jen ^F#mivítr v stéblech trav ^Hmitu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát když ^Gz rozervanyh oblaků viděl ^Hmistádo krav se hnát ®:^HmiJipija-^Da jipija^Hmijou,to ^Gpřízraky ^Emitáhnou ^Hmitmou Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavě a oblohou se neslo jejich kopit dunění a za nimi jeli honáci až k smrti znavení Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak a marně stáda stíhali jak mračno stíhá mrak a proudy potu smáčeli jim tvář a košili a starý honák uslyšel jejich jekot kvílivý Tu jeden z nich se zastavil a pravil pozor děj svou duši hříchů uvaruj a ďáblů odpírej bys nemusel se věčně věku tady s námi štvát a nekonečnou prérii tahle stáda s námi hnát