Tam za Zručí na vršíčku, kde čtyři lípy stojí mezi nimi železný kříž, lidé se tam chodit bojí Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, lidé se tam chodit bojí Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, a když – tak tiše stojí Sedlák Nevláčil se s voly vláčil, chodil brázdou sem a tam náhle přihnala se buřina, blesk do volů udeřil Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, blesk do volů udeřil Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, a on – opratě zahodil Když se po chvíli vzpamatoval, déšť ho bičoval, on stál voli bleskem zcepeněli, osud si s ním zahrál Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, osud si s ním zahrál Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, a on – do Zruče se hnal No a jak blesk vesnicí proběhl, lidi – to snad zázrak byl a na paměť té příhody lípy s křížem zasadil Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, lípy s křížem zasadil Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, čímž – dobrou vůli projevil Nechejme ho spát let stopadesát, teď u Kubáku to je on to Kuba byl, s tím jménem dovláčil pěkně se to rýmuje Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, pěkně se to rýmuje Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, pěkně se to rýmuje Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, pěkně se to rýmuje Ónyjó, ónyjó, ónyjónyjó, i když – třeba vůbec ne!