Věčný
Procesí pokračuje, křik je už pryč
Chvála slávy milovaných už pominula
Mluví nahlas, jak sedí okolo svých stolů
Rozptýlené květiny smyl déšť
Stál jsem u brány na konci zahrady
A sledoval je přecházet okolo jako mraky na obloze
Pokouším se zakřičet v žáru té chvíle
Ovládán hněvem, který mě spaluje zevnitř
Pláču jako dítě, i když ty roky mě udělali starším
S dítětem můj čas tak bezvýznamně plyne
Je těžké ho zadržet, i když jejich vnitřní společenství
Ho bere jako prokletí, nešťastný úděl
Hrál jsem si u brány na konci zahrady
Můj pohled se natahoval přes plot na zeď
Žádné slovo by to nedokázalo vysvětlit, žádný čin by to nerozhodl
Jen jsem sledoval stromy a listy, které padali
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.