Pane můj, spas mojí duši co utápí se v hříchu. I když dělám co se sluší, přec vyčítáš mi pýchu. Můj Pane pokorně prosím, a činím tak už roky, sděl čím onu pýchu zkosím, nasměruj moje kroky. Skutky Tvé s úctou sleduji, však v rozpacích se topím. V pokoře pane sděluji a oči studem klopím, né pýcha, ale poznání že měříš dvojím metrem, korouhví točíš na báni a ženeš písek větrem. Jak věřit v Tebe Pane mám, když všude jenom sliby, namísto slasti samý klam a mně vyčítáš chyby. Jak říci těm, co v nemoci už nenalezli cestu. Že se jim chystáš pomoci, že nemoc rovna trestu? Jak složité je modlit se, vytrvat v pevné víře, když rány pálí velice a k zemi tlačí kříže. Smích mocných k uším proniká, cit? Prodán za poklady. Dnes trestáš přísně viníka a k dobrým se točíš zády. Tak ptám se proč to, Pane můj? Že jedněm steleš slámu, a druhým zase plíseň, hnůj, živíš je v sebeklamu. Prý možná potom v očistci se bědný dočká pocty, Dnes má jen v bibli počíst si, za víno píti octy, do prachu cesty dát se v běh, dráti se trním, hložím, šplhati strmě po shodech a doufat v pravu Boží. A v to že melou Boží mlýny, sic pomalu, však jistě. Už dosti bylo nasí viny - dej čistému vše čisté.