1. Až se venku budou ženit všichni svatí, na tu parádu mě nepozvou. Možná, že se v tom mým světě i sám sobě ztratím, dobře vím, kde schovanou mám duši svou. Nikoho neznám, jen tebe znám a přesto jsme tu každej sám. Až se jednou venku budou ženit všichni svatí... Tak pojď se mnou a zahoď ten strach, světlo už nám tu cestu ukáže, až přijdem na rozcestí nesmíš mít strach, ohlídnem se a půjdem dál. 2. Až se zase venku budou ženit všichni svatí, na tu hostinu mě nepozvou. Já chci zůstat na zemi, tak lístek nezaplatím, dobře vím, kde schovanou mám duši svou. Nikoho neznám, jen tebe znám a přesto jsme tu každý sám. Až se zase venku budou ženit všichni svatí... Tak pojď se mnou a zahoď ten strach, světlo už nám tu cestu ukáže, až přijdem na rozcestí nesmíš mít strach, ohlídnem se a půjdem dál. Možná spolu najdem prastarý hrob, pak tiše u něj k zemi se ukloníš, zavřeme oči a ten obrovský skok, co nám východ slunce dá.