1. To mě snad ňákej ďas bacil do kebule, když jsem se rozhodla na dvě stě procent žít hlavně nezahálet, nesedět, nebulet, stanovit si svůj cíl a ten si vydobýt. A že jsem na žádnej kloudnej cíl nepřišla, tak mám jen tuctový, taky jich tucet mám. Teď jsem jak turista na hlavním nádraží, vlaky tu projížděj a já jen přesedám. R: /:Chci restartovat hru. Bože, ty šmejde, jakejpak jsi bůh, když říkáš, že to nejde. :/ 2. Nic jsem nedokázala a jsem tak strhaná, za něčím jsem se hnala z večera do ráda. Strhaná jako kůň, strhaná jako pes. Co jsem z toho kdy měla a co z toho mám dnes? Měla jsem radši doma ze stolu setřít prach a s někým usednout u sýra, u vína a, ač mi nechutná, učit se víno pít a užívat si klid a být jak rodina. R: /: Chci restartovat hru ...... :/ 3. Dej, Bože, ať je mi o těch pár roků míň, takovejch osmnáct a nebo třeba dvacet. Pustím si trochu žilou, ať vyplavím ten splín a sílu k blbostem, který teď musím splácet. A kdo mi vymluví, že všechny mý role a všechny úkoly ničím tak nepohnou? Jsem vědec a dělník, spasitel, tvůj přítel, umělec, výtvarník, průkopník... Co se mnou? R: /: Chci restartovat hru... :/