Teď když se z mého hlasu stal sotva vzdech, musím si odpočinout, dnes kdy uprostřed mé cesty zřejmost nade mnou zvítězila a rozplakala mne Vím, že to čas vyléčí, ačkoli nic nezůstane stejné Nechci se vzdát Nezapomenu Dosud jsem netušil, v jakém bodě se nachází ta nemoc Cítím, že život je jako nit, která se přetrhne náhle a bez varování A v tmavém pokoji potřebuji slyšet tvůj hlas Teď když spíš vedle mne, budu čekat Kdyby se rozednilo bez tebe, nevím, co by bylo se mnou už dnes mi smrt ukázala své karty a nechápu ten tah snažím se uniknout nechci připustit svou samotu Spím sotva pět či šest minut, které stačí, abych se ponořil do bouře Démoni, kteří jsou pod postelí dnes v noci neutichají, nedají mi pokoj Hodiny ukazují šest nejtvrdší je konec a světlo spočine na skle Utíkám a občas myslím na něco jiného můj mozek reaguje nenechá mne v klidu a znovu mnou otřásá ten nezkrotný chlad, kterým je skutečnost První sluneční paprsek projasní mé srdce, rozeznávám tě vedle sebe, má spáso Kdyby se rozednilo bez tebe... A v tmavém pokoji... První sluneční paprsek... Kdyby se rozednilo bez tebe...